Foma 200 Creative - i kreativní film

Foma 200 od fomy může posloužit jako naprostej aušus ze kterého nedostanete slušnou fotku, protože světla budou šíleně přepálená a ve stínu to nebude nic moc.

Na druhou stranu, když je nudné světlo pod mrakem tak tuhle jeho vlastnost docela oceníme.
Co ale když jej vezmeme do intenzívního světla, kterému se většina fotografů raději vyhne??
Jde to. Tady je jak na to.
1) zapomeňte na iso 200, maximálně 100 a vyrovánavací vývojku.
Moje poslední kroky vedou právě tímto směrem: iso 100, expozice měřena na světle kdy kulová rozptylka na expozimetru byla půl na slunku půl na světle. Vyvoláno v rodinalu (foma R09 new) 1:100 10:40 minut. při 20st C. Otáčet vlice obezřetně po 1,5 pak po 2 minutách.
A výsledek ??? :Mě to přijde docela slušný, na krajinu bych iso asi ještě stáhnul a zkrátil vyvolávání, i když jistější by bylo počkat na dobé světlo. Nelekejte se, že je strašně modrá, klidně ji před vyvoláváním vymáchejte v destilce, ta barva trochu zmizí.

Jak na kontrastní negativy

Občas se stane, že vám z vývojnice vyleze film o něco kontrastnější, než by jste si přáli. Někdy se to stane když film ještě dobře neznáte, někdy když pushujete, někdy prostě jen tak že na něco zapomenete.
Když se snažíte vyvolat na papír světla tak, aby v nich byla kresba, tak se vše ostatí utápí v černi. Berete tedy měkký papír, nebo zakládte co nejžlutější filtry do multigradační hlavy. Přesto to stále není ono.
Pak nastává chvíle pro uuto radu:
1) Předsvícení papíru. Papír na chvilku osvítíme pod zvětšovákem tak, aby se osvítil po celé ploše, avšak aby nezčernal pokud by jsme ho dali do vývojky. (třeba jen 2 sekundy na plnou clonu možná i míň)
2) Měkká vývojka. Měkká vývojka metol, siřičitan, KBr a soda. (jde přidat i p-hydroxyfenylglycin)
v téhle vývojce ty světla tak hezky vylezou, když to tedy ještě je možné.

Ideální je kombinace obou postupů.

Dobré světlo a dokonalé negativy.

Focení s mistrem, aneb vandr s Předsedou

Během posledních pár dní jsem nepsal, neboť byl čas dovolené, při které jsem 4 dny vandroval s Předsedou po Rychlebských horách.
Jsme pánové už trochu kulatější a dýchavičnější, než před 15ti lety a taky spaní na zemi už je pro nás spíš trest, než odpočinek. Přesto jsme zase vyjeli vstříc dobrodružsví a trochu toho focení. Aby ty naše bágly byly co nejlehčí, měli jsme každej jen 6x6, já měcháč, Předseda TLR.
Když tak v těch horách lezeme do vrchu, kde sotva popadám dech a do očí se mi řine pot, dojdu Předsedu jak si směle komponuje. Co tady chce fotit??? Proboha vždyť tu nic není.
Pak slyším: "nemáš u sebe expozimetr? Je to 125/11 při iso 125?"
Kouknu na expozimetr a čas sedí. "Ty poznáš světlo?"
"No většinou jo, ale někdy se taky seknu." (za ty 4 dny se spletl jednou o jednu clonu)
Abych ukojil potřebu si taky cvaknout jdu se podívat co fotí. Koukám na matnici a obdivuji génia. Jak je tohle možný, proč to já tak nevidím? A tak tomu bylo skoro pořád. Nicméně materiálu moc nepadlo, hezkejch fotek ale pár bude, u Pituchů určitě.

Abych ho jen nechválil: po 4 dnech už pěkně smrděl.

Objektivy - pevná skla a zoomy

Když jsem někdy koncem 80-tých let viděl v bazaru Pentaxe se zoom objektivem, naprosto jsem propadl snění. Měl jsem tehdy Praktiku se třemi objektivy 2,8/135; 2,8/50tessar a 2,8/35. Tady byl foťák, kterej měl všechny tyhle skla v jednom, a ještě navíc ty ohniska mezi. Že má světelnost někde kolem 4-5,6 jsem neřešil, stejně jsem většinu fotek clonil, a že v hledáčku uvidím kulový mi vůbec nedošlo.
Fotil jsem svou praktikou dál až do roku 2003 kdy odmítla přetáčet filmy a já se rozhodl obměnit fotoaparát za moderní kinofilmovou AF zrcadlovku se zoomovým objektivem. Proměnlivá ohnisková vzdálenost mě z počátku velice uchvacovala, stejně jako AF ostření. Jenže jsem si v tu dobu zas udělal fotokomoru a své výtvory se chystal nazvětšovat sám. Jenže pod zvětšovákem to nebylo stejné jako dřív. S praktikou se mi nikdy nijak skvěle neostřilo, ale moje úspěšnost ostřit na oči byla určitě 10x vyšší u toho skvělého AF.
A když už jsem zaostřil dobře, stejně bylo vše nějak nehezky měkké. Začl jsem se pídit po tom, čím to může být. Díky internetu, který jsem měl v práci jsem se dozvěděl spoustu užitečných věcí. Není zoom jako zoom, zoomy by měli mít světelnost 2,8 rozsah raději menší....

Netrvalo to příliš dlouho a já se seznámil naším Guru, předsedou panem Pituchou. Stačil jediný úsměv nad mými starostmi, abych se dozvěděl pro mě tehdy nechtěnou pravdu. Slušnej objektiv má jen jednu ohniskovou vzdálenost. Pak mi ukázal 10 náhodně vybranejch fotek a nechal mě abych vybral ty, který jsou lepší než jiný. Takové jejichž obraz jako byl tvořen v prostoru, aby vše co je ostré i to co je neostré mělo v sobě nějakou vnitřní logiku a harmonii.
Bylo to jasný, ani jedna z těch co jsem vybral nebyla zoomem. Byly to fotky focený belarem, tessarem, jupiterem,a pevným nikkorem 2,8/20.

Dnes už mám jediný zoom, který má tak špatnou kvalitu, že ho ani nenasadím, ani neprodám.
U objektivu nejde jen o ostrost, ty nejlepší zoomy ji mají, jde i o zobrazení toho co ostré není (bokeh), jde o ztráty kontrasu v protisvětle, .... Jo a AF ostření už taky moc nevěřím, dávám pozor jestli není vedle a na to je potřeba sklo co vpustí dost světla.

Na svatbu kamaráda mi stačili 2 těla a dvě skla, 24 a 50mm. Nic víc nebylo třeba. Na výlet stačí jedno tělo 2 skla. Na Mamiyu RZ taky žádnej zoom nemám, i když se snad dva dělají.

Jinak u těch horších zoomů i na zrcadlovkách je ta horší kvalita vidět i na fotkách 9x13 a to docela dost.

Objektivy - ohniska

Jako mladej fotograf, tehdá ještě s prakticou jsem měl velkou touhu. Mít pořádný tele. Fotopuška Zenit byl sen, bez něhož zajisté nešlo udělat dobrou fotku. Nakonec jsem ji nikdy neměl. Před pár lety jsem si koupil tele 100-300mm APO od minolty. Pár snímků jsem s tím udělal, ale stejně jsem žádné vzrušení z perfektních snímků necítil. Objektiv to byl relativně slušný, taková ta sorta za 16000,-, když ty levné byly za 7990,- Kde ty skvělé fotky jsou? Proč jsou ty fotky taknějak podivně ploché? Proč mám rozmazané fotky když fotím na 1/125? proč ho nosím a nakonec ho ani nevytáhnu?

Po roce vlastnictví tohoto dlouhého skla se mi namátlo koupit si širokáč. Trochu mě k tomu přivedl Předseda, který tou dobou fotil již výhradně širokoúhlými skly. Od té doby vím co nasadit, když chci, aby to mělo šťávu.

Kodak TX 400

TX 400 neboli Trix je nejoblíbenější film našeho předsedy. Je to naprosto excelentní film, přímo stvořený na lidi, na reportáže, do jasného i mdlého světla. Jeho obliba ve světě je stále vysoká i když se vyrábí už více než 50let.
Na přírodu bych ale volil jiný film, tam je 400 iso zbytečně moc.
U mě je to asi nejoblíbenější svitek. Jestli jsem kdy dělal nějaké fineprinty, byly z tohoto filmu.
Ten film se snese snad s každou vývojkou, dokonce i s těmi na nichž je napsáno, že jsou pro něj nevhodné. Máme to prakticky potvrzené u amaloco AM-74.
Jinak rodinal, ID-11, atomal, mikrofen, X-tol, pyrocat-M všude je báječný.

Já si o něm tajně myslím, že má zabudované dobré světlo přímo v emulzi, ale pořád nevím, jak to u eastmanů udělali.

Ještě existuje TriX 320, já jsem to štěstí neměl, ale prej je ještě lepší.

Kodak T-max 400

Můj naprosto nejoblíbenější kinofilm. Možná u do kinofilmového přístroje nic jiného nedávám. Tenhle film kupuju po padesáti kusech, vím že ho užiju. Ve svitku mě zatím nijak neoslovil.

Film jde velmi dobře fotit jako 100 iso i jako 1600. Hodně ale záleží na světle. Když je velký kontrast, film fotíme jako 100-200 iso. Když je pěkné světlo, jako 400, i 800, a když ho chci vytáhnou výš tak vím, že přijdu okresbu ve stínech.
Nejraději ho vyvolávám ve fotomalu, 24x30 a zrno na hranici viditelnosti i při iso 1600. Na papírech 18x24 je patrné jen s největší pozorností.
Film je skvělý hlavně v horších světelných podmínkách a velice dobře podává lidské tváře. Při jasném světle fotím zřídka.

Je zvláštní, že kluci ve fotoklubu s ním mají zkušenosti spíše negativní, na jejich fotkách je hladký, plochý, taková šeď bez jiskry.