Foma 200 Creative - i kreativní film

Foma 200 od fomy může posloužit jako naprostej aušus ze kterého nedostanete slušnou fotku, protože světla budou šíleně přepálená a ve stínu to nebude nic moc.

Na druhou stranu, když je nudné světlo pod mrakem tak tuhle jeho vlastnost docela oceníme.
Co ale když jej vezmeme do intenzívního světla, kterému se většina fotografů raději vyhne??
Jde to. Tady je jak na to.
1) zapomeňte na iso 200, maximálně 100 a vyrovánavací vývojku.
Moje poslední kroky vedou právě tímto směrem: iso 100, expozice měřena na světle kdy kulová rozptylka na expozimetru byla půl na slunku půl na světle. Vyvoláno v rodinalu (foma R09 new) 1:100 10:40 minut. při 20st C. Otáčet vlice obezřetně po 1,5 pak po 2 minutách.
A výsledek ??? :Mě to přijde docela slušný, na krajinu bych iso asi ještě stáhnul a zkrátil vyvolávání, i když jistější by bylo počkat na dobé světlo. Nelekejte se, že je strašně modrá, klidně ji před vyvoláváním vymáchejte v destilce, ta barva trochu zmizí.

Jak na kontrastní negativy

Občas se stane, že vám z vývojnice vyleze film o něco kontrastnější, než by jste si přáli. Někdy se to stane když film ještě dobře neznáte, někdy když pushujete, někdy prostě jen tak že na něco zapomenete.
Když se snažíte vyvolat na papír světla tak, aby v nich byla kresba, tak se vše ostatí utápí v černi. Berete tedy měkký papír, nebo zakládte co nejžlutější filtry do multigradační hlavy. Přesto to stále není ono.
Pak nastává chvíle pro uuto radu:
1) Předsvícení papíru. Papír na chvilku osvítíme pod zvětšovákem tak, aby se osvítil po celé ploše, avšak aby nezčernal pokud by jsme ho dali do vývojky. (třeba jen 2 sekundy na plnou clonu možná i míň)
2) Měkká vývojka. Měkká vývojka metol, siřičitan, KBr a soda. (jde přidat i p-hydroxyfenylglycin)
v téhle vývojce ty světla tak hezky vylezou, když to tedy ještě je možné.

Ideální je kombinace obou postupů.

Dobré světlo a dokonalé negativy.

Focení s mistrem, aneb vandr s Předsedou

Během posledních pár dní jsem nepsal, neboť byl čas dovolené, při které jsem 4 dny vandroval s Předsedou po Rychlebských horách.
Jsme pánové už trochu kulatější a dýchavičnější, než před 15ti lety a taky spaní na zemi už je pro nás spíš trest, než odpočinek. Přesto jsme zase vyjeli vstříc dobrodružsví a trochu toho focení. Aby ty naše bágly byly co nejlehčí, měli jsme každej jen 6x6, já měcháč, Předseda TLR.
Když tak v těch horách lezeme do vrchu, kde sotva popadám dech a do očí se mi řine pot, dojdu Předsedu jak si směle komponuje. Co tady chce fotit??? Proboha vždyť tu nic není.
Pak slyším: "nemáš u sebe expozimetr? Je to 125/11 při iso 125?"
Kouknu na expozimetr a čas sedí. "Ty poznáš světlo?"
"No většinou jo, ale někdy se taky seknu." (za ty 4 dny se spletl jednou o jednu clonu)
Abych ukojil potřebu si taky cvaknout jdu se podívat co fotí. Koukám na matnici a obdivuji génia. Jak je tohle možný, proč to já tak nevidím? A tak tomu bylo skoro pořád. Nicméně materiálu moc nepadlo, hezkejch fotek ale pár bude, u Pituchů určitě.

Abych ho jen nechválil: po 4 dnech už pěkně smrděl.

Objektivy - pevná skla a zoomy

Když jsem někdy koncem 80-tých let viděl v bazaru Pentaxe se zoom objektivem, naprosto jsem propadl snění. Měl jsem tehdy Praktiku se třemi objektivy 2,8/135; 2,8/50tessar a 2,8/35. Tady byl foťák, kterej měl všechny tyhle skla v jednom, a ještě navíc ty ohniska mezi. Že má světelnost někde kolem 4-5,6 jsem neřešil, stejně jsem většinu fotek clonil, a že v hledáčku uvidím kulový mi vůbec nedošlo.
Fotil jsem svou praktikou dál až do roku 2003 kdy odmítla přetáčet filmy a já se rozhodl obměnit fotoaparát za moderní kinofilmovou AF zrcadlovku se zoomovým objektivem. Proměnlivá ohnisková vzdálenost mě z počátku velice uchvacovala, stejně jako AF ostření. Jenže jsem si v tu dobu zas udělal fotokomoru a své výtvory se chystal nazvětšovat sám. Jenže pod zvětšovákem to nebylo stejné jako dřív. S praktikou se mi nikdy nijak skvěle neostřilo, ale moje úspěšnost ostřit na oči byla určitě 10x vyšší u toho skvělého AF.
A když už jsem zaostřil dobře, stejně bylo vše nějak nehezky měkké. Začl jsem se pídit po tom, čím to může být. Díky internetu, který jsem měl v práci jsem se dozvěděl spoustu užitečných věcí. Není zoom jako zoom, zoomy by měli mít světelnost 2,8 rozsah raději menší....

Netrvalo to příliš dlouho a já se seznámil naším Guru, předsedou panem Pituchou. Stačil jediný úsměv nad mými starostmi, abych se dozvěděl pro mě tehdy nechtěnou pravdu. Slušnej objektiv má jen jednu ohniskovou vzdálenost. Pak mi ukázal 10 náhodně vybranejch fotek a nechal mě abych vybral ty, který jsou lepší než jiný. Takové jejichž obraz jako byl tvořen v prostoru, aby vše co je ostré i to co je neostré mělo v sobě nějakou vnitřní logiku a harmonii.
Bylo to jasný, ani jedna z těch co jsem vybral nebyla zoomem. Byly to fotky focený belarem, tessarem, jupiterem,a pevným nikkorem 2,8/20.

Dnes už mám jediný zoom, který má tak špatnou kvalitu, že ho ani nenasadím, ani neprodám.
U objektivu nejde jen o ostrost, ty nejlepší zoomy ji mají, jde i o zobrazení toho co ostré není (bokeh), jde o ztráty kontrasu v protisvětle, .... Jo a AF ostření už taky moc nevěřím, dávám pozor jestli není vedle a na to je potřeba sklo co vpustí dost světla.

Na svatbu kamaráda mi stačili 2 těla a dvě skla, 24 a 50mm. Nic víc nebylo třeba. Na výlet stačí jedno tělo 2 skla. Na Mamiyu RZ taky žádnej zoom nemám, i když se snad dva dělají.

Jinak u těch horších zoomů i na zrcadlovkách je ta horší kvalita vidět i na fotkách 9x13 a to docela dost.

Objektivy - ohniska

Jako mladej fotograf, tehdá ještě s prakticou jsem měl velkou touhu. Mít pořádný tele. Fotopuška Zenit byl sen, bez něhož zajisté nešlo udělat dobrou fotku. Nakonec jsem ji nikdy neměl. Před pár lety jsem si koupil tele 100-300mm APO od minolty. Pár snímků jsem s tím udělal, ale stejně jsem žádné vzrušení z perfektních snímků necítil. Objektiv to byl relativně slušný, taková ta sorta za 16000,-, když ty levné byly za 7990,- Kde ty skvělé fotky jsou? Proč jsou ty fotky taknějak podivně ploché? Proč mám rozmazané fotky když fotím na 1/125? proč ho nosím a nakonec ho ani nevytáhnu?

Po roce vlastnictví tohoto dlouhého skla se mi namátlo koupit si širokáč. Trochu mě k tomu přivedl Předseda, který tou dobou fotil již výhradně širokoúhlými skly. Od té doby vím co nasadit, když chci, aby to mělo šťávu.

Kodak TX 400

TX 400 neboli Trix je nejoblíbenější film našeho předsedy. Je to naprosto excelentní film, přímo stvořený na lidi, na reportáže, do jasného i mdlého světla. Jeho obliba ve světě je stále vysoká i když se vyrábí už více než 50let.
Na přírodu bych ale volil jiný film, tam je 400 iso zbytečně moc.
U mě je to asi nejoblíbenější svitek. Jestli jsem kdy dělal nějaké fineprinty, byly z tohoto filmu.
Ten film se snese snad s každou vývojkou, dokonce i s těmi na nichž je napsáno, že jsou pro něj nevhodné. Máme to prakticky potvrzené u amaloco AM-74.
Jinak rodinal, ID-11, atomal, mikrofen, X-tol, pyrocat-M všude je báječný.

Já si o něm tajně myslím, že má zabudované dobré světlo přímo v emulzi, ale pořád nevím, jak to u eastmanů udělali.

Ještě existuje TriX 320, já jsem to štěstí neměl, ale prej je ještě lepší.

Kodak T-max 400

Můj naprosto nejoblíbenější kinofilm. Možná u do kinofilmového přístroje nic jiného nedávám. Tenhle film kupuju po padesáti kusech, vím že ho užiju. Ve svitku mě zatím nijak neoslovil.

Film jde velmi dobře fotit jako 100 iso i jako 1600. Hodně ale záleží na světle. Když je velký kontrast, film fotíme jako 100-200 iso. Když je pěkné světlo, jako 400, i 800, a když ho chci vytáhnou výš tak vím, že přijdu okresbu ve stínech.
Nejraději ho vyvolávám ve fotomalu, 24x30 a zrno na hranici viditelnosti i při iso 1600. Na papírech 18x24 je patrné jen s největší pozorností.
Film je skvělý hlavně v horších světelných podmínkách a velice dobře podává lidské tváře. Při jasném světle fotím zřídka.

Je zvláštní, že kluci ve fotoklubu s ním mají zkušenosti spíše negativní, na jejich fotkách je hladký, plochý, taková šeď bez jiskry.

Foma 200 creative

Rád bych tady tak trochu propral filmy o kterých snad můžu něco říci.

Foma T200, jak se tento film jmenoval před lety byl u fomy filmem nového střihu. Základní rozdíl je v použité emulzi, kde písmeno T značilo T-krystaly. Podobně jako u všech filmů s T krystaly se foma T200 chová.
Hlavní znaky. Pro uspokojivé výsledky musíte film dostatečně poznat. Velice rád jde do silného kontrastu, což znamená že ve světlech není kresba a stíny se utápějí v hluboké černi.
Film je značně citlivý na zpracování a a expozici. V podstatě ten film je nevhodný pro pěkné letní počasí, spíše doporučuji pro mlžný podzim. Tím že film jde velmi dobře do kontrastu vyčaruje hru světel i místech, kde by jsme je sotva tušili, v plochém škaredém světle, když je slunko schované za silnou vrstvou mraků. (berte to s rezervou, kde nic není ani smrt nebere)
Pokud film vyvoláte v atomalu, či jeho klonu, odmění vás jeňoučkým zrnem a velice prokreslenými detaily.
Film je vhodný spíše pro Pull proces než pro Push, přesto se jistě najdou působivé snímky z pushnutého T-200. Já bych si ale na push vybral jinej film.
Film mi připadá vhodný i pro tváře, ale až tak moc jsem to nesledoval.

Fineprint

Když jsem před lety viděl prvně fotky pana Pituchy, sednul jsem s otevřenou hubou a zíral. Nebylo na nich nic zvláštího, zámek, strom, fotka z výletu s manželkou. Šla z toho nějaká síla, kterou jsem tehdy vůbec nedokázal popsat. Předseda se tehdy smál a tvrdil, že to je tím širokáčem. Bylo toho mnohem víc, to mi došlo po letech. Bylo to skvělé světlo a dokonalé řemeslné zpracování fotografie - Fineprint.

Když děláte fotku, kterou chcete prezentovat, nebo jí zkrášlit něčí příbytek, nejde to udělat tak, že vám vyjede z plotru obarvenej igelit, kterej strčíte do euroklipu. Pro takové účely je určen fineprint.

Když děláte fineprint, děláte fotky tak, jak to jde nejlépe. Pracujete v čistotě, bez prachu, s kvaliními papírovými papíry (baryty, případně natural). Vybíráte ty nejlepší snímky a zkoušíte v různém osvětlení, jak snímek působí. Pozorujete kde se vám co nepovedlo, kde co vylepšit, jemně naddržet, nasvítit... a zase znovu vplouváte do fotokomory zkoušet další pokus. Po hodinách práce vylézáte z komory s několika málo mokrými papíry, které ještě přijdou vyprat, natónovat, vyprat, vypnout a pasparovat. Nedejbože, aby se s nima něco stalo.

Když je všechno hotové, tak nastává doba kochání se. Pozorujete své dílo a předkládáte k obdivu ostatním. Na srazy se fajnprinty moc nenosí, protože broušenou vázu do hospody taky nenosíte.
Nejčastějším osudem fajnprintu je asi věnování. To je možná důvod, proč jich doma mám tak málo????

Co fajnprint nemá mít?
Místa kde není vidět zrno. Nemyslím tím pouhým okem, klidně pod lupu, ale fotka nesmí být pod zvětšovákem nedoostřená.
Stopy po prachu a špíně.
Bílá přesvícená místa pokud to nevyžaduje charakter snímku.
Nekvalitní papír.
Nepříjemný odstín, pokud to nevyžaduje charakter snímku.

I když naše fotky nic takového nemají, nelze vše považovat za fineprint. Z fotky musí sálat nálada, atmosféra situace, osoby, místa, ... podle motivu.

Takže přeju hodně úspěchů při printování, teprve fineprint, to je škola.

Film pro začátečníky

Viděl jsem už hodně kluků co chtěli začít fotit a ani se nezeptali jakej film. Jediný co bylo důležitý bylo: černobílý, laciný. Takže zašli do obchodu a jak v čekých obchodech zvykem, jediný dostupný černobílý film je fomapan 100. Někteří měli "štěstí" a koupili fomapan 200. Samozřejmě kinofilm. Kapalná vývojka se snadno používá, takže LQN nebo R09 a jdem dělat báječné černobílé fotky, aby si ti staří pardálové nemysleli, že jsou lepší než my. Ještě během jasného slunečného dne vycvakají 36 snímků na trávu, barák, stom, psa a cizí holky. Když jej pak vyvolávají, tak ho tam raději nechají trochu delší dobu. Hlavně aby se to vyvolalo.
Pak donesou a sraz překontrastnělé fotečky na RC papírech a domáhají se vyřčení zásadní rady, po níž už budou všechny negativy vyolané báječně. Například: foma 100 LQN 6 minut. Nebo neber LQN, kup si ID-11, 5 minut při 20st. Jenže příště to je zase nějak blbě. Někdo to vzdá, jinej zase kouká, jak by co kde změnil a najednou .... krásnej negativ.

A teprve tehdy se dá začít hovořit s adeptem a rozebírat proč se to povedlo, ne proč se to nepovedlo. To vám dá mnohem víc než hledání důvodů neúspěchu.

Jestli chcete rychlej úspěch, tak následující rady zní:
1. TX (neboli TriX 400 od Kodaků) Kašlete na Fomy, na Ilfordy, na deltakrystaly T-krystaly. Jsou to všechno dobrý filmy, Musíte se s nima ale naučit. TriX je pro začátek nejlepší, on je skvělej i pro echt profíky, pro ty, co je člověk obdivuje. Je plnej šedých polotónů a nádherně zobrazuje lidi. To není žádnej zázrak, prostě má dobře rozvrženou spektrální citlivost.
2. Svitek. Možná vám to bude znít nehospodárně ale ze svitku se lépe dělá. Když do víc přesvítíte neztrácí tolik ostrost, všechny vady jsou menší. Navíc 6x6 snímků je na svitku 12 a tak se dřív dostanete k vyvolávání.
3. Ředěnej rodinal. Jsou stovky skvělých vývojek, každá má nějakou dobrou vlastnost, ale když máte zředěnej rodinal 1:100 tak máloco zkazíte. Má hrubší zrno, ale když dodržíte radu 2, tak to v ničem nevadí.
4. Teploměr. Mezi 20 a 24 stupni Celsia je strašnej rozdíl, ale opravdu strašnej. Teda ve vývojce.
5. Světlo. Foťte co se vám líbí, ale jen za dobrého světla, pejska, holku, děti, stromy, vodu.
6. Dobrej expozimetr. Pokud to myslíte s fotografií vážně, kupte si expozimetr do ruky. Začněte s dopadajícím světlem, ty expozimetry v aparátech sice měří, ale často se jedná o měření přesné, ale nesprávné.

Proč ne sortiment filmů foma?
Filmy foma ve srovnání s kodakem TX jsou velice nepružné. Potřebují mnohem větší přesnost expozice a přesnost vyvolávní. Také jejich spekrální citlivost nelahodí oku tolik jako TX.
Tím nechci ani náznakem říci že jsou to aušusy, spíš jen, že jsou to filmy pro náročné a zkušené fotografy. Hlavně T200 (posledních pár let je to foma Creative), s ním málokdo umí, přesto je výbornej film, jen to číslo 200 by mohlo být spíš 64.

Fotokomora a světlo

Fotokomora místnost kterou pan Pitucha, náš předseda, nazývá temnou svatyní. Temnou hlavně kvůli tomu, že v ní musí být možné udělat tmu. Když jsem dělával v koupelně, musel jsem zakrývat okna několika vrstvami látky. Teď mi stačí zavřít dveře.
Ve fotokomoře musí však být trošku vidět, takže v ní musí být i světlo. Nemůže to však být světlo ledajaké, ale světlo ochrané, to znamená, že fotopapíry nejsou na takové světlo citlivé.

Černobílá fotografie
Dnešní černobílé fotopapíry bývají citlivé na světlo modré, případně modré a zelené. Takže když budeme svítit žlutým nebo červeným světlem tak by to mělo být bezpečné. Mě se osvědčila červená žárovka, kterou dělá Philips v kombinaci ze žlutými diodami, ty jsem si zapojil sám. Těch řešení je spousta, existují aladinky s filry, diodová světla kaiser, lze s úspěchem použít i červenou blikačku k jízdnímu kolu. Znám dokonce i pána, který si do fotokomory nechává pronikat světlo z pouličních lamp, ty sodíkové výbojky jsou asi vhodné také.
U černobílé fotografie je moc pěkné, že můžete pozorovat vznikající obraz v misce. S vhodnou společností v tom přítmí to může mít přímo erotický náboj.

Barevná fotografie
Barevné papíry jsou citlivé na celé spektrum. Jen kolem 585 nm je ta citlivost maličko menší. Proto mám ty jantarové diody, když se opatrně svítí při barevném procesu, tak alespoň slabě vidím na misky a pinzety. Vznikající obraz je schovám v temnotě misky.

Zelené žárovky
Stále se prodávají jako ochranné světlo zelené žárovky. Zelené přítmí je v mnoha ohledech příjemnější než červené a vznikající obraz v misce je lépe patrný. Proč je tedy nepoužívám?
Důvodem jsou multigradační papíry. Pokud máme papír u kterých je uvedena gradace, třeba C,N,S,Sp tak ty bývají nejčatěji citlivé na modré světlo. U nich je zelená žárovka bezpečná. Pokud ale používám papíry multigradační (též varianty), ty bývají citlivé na zelené světlo a tam zelená žárovka bezpečná není.

Nakonec na každých papírech je návod a tam je bezpečné světlo zmíněné. Jestliže jsem vám minule psal dobrém světle, dnes bych přidal přání dobré tmy.

TX , T-max nebo Neopan a výstava Dřeváku

Hrozně rád mám čtyřstovky. Rád fotím z ruky tváře lidí. Samozřemě při dobrém světle a dobré světlo není zrovna peroucí polední světlo. Vždycky když vidím mírně ubývající světlo ve tváři, odlesk v očích, prostě světelnou mňamku jak od okna, tak to vychází na čtyřstovku. Někdy ještě pušnutou. Takovýhle dobrý světlo není žádnej expoziční oříšek a tak vlastně můžu volit jakejkoliv černobílej film s iso 400 a výsledek bude koukatelnej. Jenže koukatelnej je někdy málo. To nemůže bejt jen koukatelný, to musí upoutat, uhranout tak, aby se člověk nad fotkou zastavil a snažil se hledat co je na ní tak poutavého (když tam zrovna není akt). Někdy se zadaří, to pak hrozně rád vystavuju vedle digitálníků. Vůbec největší pochvalou je tiché šeptnutí: "tyvole".

Jenže jaktak kumuluju ty filmy, tak už kolikrát ani nevím který vzít. Kdysi jsem bral na kinofilm T-max a na svitek TX, jenže teď jsem koupil levně neopany 400, dostal jsem pár svitkových T-maxů a systém se hroutí. Navíc ke mě do fotokomory chodí zvětšovat kluk z fomapanu 400 a ty jeho fotky nejsou vůbec špatný, myslím světelně.

Byl jsem se dnes podívat na výstavu Dřeváku. Velkoformáty(dřevěné bedýnky-dřeváky) jsou nádherný stroje a fotky z nich jsou tak jemný, hladký dokonalý, to zvětšnina taková nebejvá, vlastně asi ani nemůže. Kdosi mi to vysvětloval.
Procházím ve fomaprodejně výstavu a koukám na ty kontakty. NAjednou prásk!! zůstanu stát u jediný fotky v celým sále, je z nich nejmenší 13x18 z magnoly, ale to světlo.......paráda.

Jsem rád, že i pro fotografii velkoformátovou je dobré světlo tím pravým kořením. Já to tušil. Přeju tedy všem fotografům, co toto čtou:
Dobré světlo.

Vznikl fotoklub

Proč fotoklub
Každej měsíc, někdy i dvakrát, zavelí Předseda a svolá sraz. Obvykle v nějaké hospodě. Tam se sleze parta kluků a začne se probírat fotkama. Jsou mezi námi zkušní borci i kluci co přijdou poradit. Už několik let se scházíme, samozřejmě v menších obměnách a debatujem nad fotkami, technikou i nad jinými záležitostmi...
Během těch několika let jsme se rozhodli založit svůj fotoklub. Tam prohlížíme opravdové fotky. Nikoliv data. Na jaře jsme se tedy domluvili, že založíme fotoklub. V den založení, 4.4.2008 nás bylo 5.

Název fotoklubu
Pro život dobrovolné organizace je název nesmírně důležitý. Nesmí být moc obyčejný, nesmí taky být příliš nesrozumitelný a přesto musí o organizaci něco vypovědět. Inspirací pro náš název byly organizace vznikající v 19. století a v první půlce 20. století, jako sokolové... Tyrš, jehož jménem se dodnes honosí sokolovny v celé zemi nám byl inspirací v našem hledání.
Naším Tyršem je pan Václav Pitucha, neúnavný bojovník za negativní proces, učitel, rádce a především skvělý fotograf. Je to právě Václav Pitucha, komu vděčíme za vznik fotoklubu a mnozí i za to, že je ke klasické fotografii přivedl. Východočeský je náš fotoklub podle místa vzniku, aby si lidé nemysleli, že jsme v Praze. Oni by si našeho Předsedu pražáci chtěli osvojit určitě taky.

Klasická x digitální fotografie
V mnoha fotoklubech se v posledích letech udála digitalizace. Vidina větších tvůrčích možností, snížené náklady na nepovedé záběry (u těch dobrých je to přeci jedno, ne?) a možnost zpracování v obýváku místo v koupelně či fotokomoře dala digitálismu vítr do plachet. Během těch pár let co se scházíme těch digitálů bylo u nás k vidění fůry. Co ale nebylo k vidění, byly fůry pěkných fotek z digitálů. Výjimky. Kluci začali své digitály opouštět a mnozí z nich teprve přes digitál objevili film a temnou komoru.

Temné komory
Před dvěmi roky jsem dovolenou trávil přestavbou fotokomory. Tím v naší komunitě vypukl stavební boom a během dvou let máme fotokomory čtyři. Nepočítám koupelny, počítám specializované místnosti pro tvorbu printů, neboli zvětšenin. Všichni majitelé jsou ženatí pánové s malými dětmi, takže se to jistě dá pochopit, je kam se schovat.

Technika
Díky za dobu digitální, kdy profesionálové spořící na nákladech a čase prodávají fotoaparáty snů. Díky za tvrdou českou korunu, že za ty dolary to vyjde tak levně.
Členové fotoklubu fotí profinikony, mamyiemi, velkoformátem.... jeden má canona.

Co do budoucna
Samozřejmě se začínáme připravovat na mapový okruh, určitě budeme vystavovat, už jsme 3x vystavovali, ještě ne jako fotoklub.