Hrozně rád mám čtyřstovky. Rád fotím z ruky tváře lidí. Samozřemě při dobrém světle a dobré světlo není zrovna peroucí polední světlo. Vždycky když vidím mírně ubývající světlo ve tváři, odlesk v očích, prostě světelnou mňamku jak od okna, tak to vychází na čtyřstovku. Někdy ještě pušnutou. Takovýhle dobrý světlo není žádnej expoziční oříšek a tak vlastně můžu volit jakejkoliv černobílej film s iso 400 a výsledek bude koukatelnej. Jenže koukatelnej je někdy málo. To nemůže bejt jen koukatelný, to musí upoutat, uhranout tak, aby se člověk nad fotkou zastavil a snažil se hledat co je na ní tak poutavého (když tam zrovna není akt). Někdy se zadaří, to pak hrozně rád vystavuju vedle digitálníků. Vůbec největší pochvalou je tiché šeptnutí: "tyvole".
Jenže jaktak kumuluju ty filmy, tak už kolikrát ani nevím který vzít. Kdysi jsem bral na kinofilm T-max a na svitek TX, jenže teď jsem koupil levně neopany 400, dostal jsem pár svitkových T-maxů a systém se hroutí. Navíc ke mě do fotokomory chodí zvětšovat kluk z fomapanu 400 a ty jeho fotky nejsou vůbec špatný, myslím světelně.
Byl jsem se dnes podívat na výstavu Dřeváku. Velkoformáty(dřevěné bedýnky-dřeváky) jsou nádherný stroje a fotky z nich jsou tak jemný, hladký dokonalý, to zvětšnina taková nebejvá, vlastně asi ani nemůže. Kdosi mi to vysvětloval.
Procházím ve fomaprodejně výstavu a koukám na ty kontakty. NAjednou prásk!! zůstanu stát u jediný fotky v celým sále, je z nich nejmenší 13x18 z magnoly, ale to světlo.......paráda.
Jsem rád, že i pro fotografii velkoformátovou je dobré světlo tím pravým kořením. Já to tušil. Přeju tedy všem fotografům, co toto čtou:
Dobré světlo.
