Když jsem před lety viděl prvně fotky pana Pituchy, sednul jsem s otevřenou hubou a zíral. Nebylo na nich nic zvláštího, zámek, strom, fotka z výletu s manželkou. Šla z toho nějaká síla, kterou jsem tehdy vůbec nedokázal popsat. Předseda se tehdy smál a tvrdil, že to je tím širokáčem. Bylo toho mnohem víc, to mi došlo po letech. Bylo to skvělé světlo a dokonalé řemeslné zpracování fotografie - Fineprint.
Když děláte fotku, kterou chcete prezentovat, nebo jí zkrášlit něčí příbytek, nejde to udělat tak, že vám vyjede z plotru obarvenej igelit, kterej strčíte do euroklipu. Pro takové účely je určen fineprint.
Když děláte fineprint, děláte fotky tak, jak to jde nejlépe. Pracujete v čistotě, bez prachu, s kvaliními papírovými papíry (baryty, případně natural). Vybíráte ty nejlepší snímky a zkoušíte v různém osvětlení, jak snímek působí. Pozorujete kde se vám co nepovedlo, kde co vylepšit, jemně naddržet, nasvítit... a zase znovu vplouváte do fotokomory zkoušet další pokus. Po hodinách práce vylézáte z komory s několika málo mokrými papíry, které ještě přijdou vyprat, natónovat, vyprat, vypnout a pasparovat. Nedejbože, aby se s nima něco stalo.
Když je všechno hotové, tak nastává doba kochání se. Pozorujete své dílo a předkládáte k obdivu ostatním. Na srazy se fajnprinty moc nenosí, protože broušenou vázu do hospody taky nenosíte.
Nejčastějším osudem fajnprintu je asi věnování. To je možná důvod, proč jich doma mám tak málo????
Co fajnprint nemá mít?
Místa kde není vidět zrno. Nemyslím tím pouhým okem, klidně pod lupu, ale fotka nesmí být pod zvětšovákem nedoostřená.
Stopy po prachu a špíně.
Bílá přesvícená místa pokud to nevyžaduje charakter snímku.
Nekvalitní papír.
Nepříjemný odstín, pokud to nevyžaduje charakter snímku.
I když naše fotky nic takového nemají, nelze vše považovat za fineprint. Z fotky musí sálat nálada, atmosféra situace, osoby, místa, ... podle motivu.
Takže přeju hodně úspěchů při printování, teprve fineprint, to je škola.
